Když se o něčem řekne, že to je béčkové, obvykle to bývá myšleno tak, že je to v něčem horší. Ovšem nikoliv v tomto případě.
To co se totiž podařilo připravit Chrastavským pořadatelům bylo neuvěřitelné.
Když jsem začínal s orientačním během, těšil jsem se na to, jak budu běhat těžké závody v kopcovitém, ale zároveň krásnem terénu. Jak toho budu mít plné zuby a že už si budu přát až budu v cíli. Na to jak budu koukat do mapy a budu vědět hovno kam běžím jsem se zase tolik netěšil, ale postupem času jsem zjistil, že je to taky dosti veliká výzva.
Jasně nemám zase takové zkušenosti jako ostatní, ale pro mě byl tohle závod, který tohle všechno splňoval.
Zároveň to byl závod pln mojeho očekávání, ale, jak se postupem času dozvíte, také pln nevšedních zážitků.
Bohužel se na mé běžecké formě trochu neblaze začalo projevovat zdraví a vyústilo to v nedokončení oblastňáků na Císařáku. Doufal jsem, že se za týden stihnu dát pořádně do kupy, bohužel opak byl pravdou. Veliké vedro mi také moc nepomáhalo a tudíž jsem se tedy trochu obával, abych nebyl nucen k tomu skrečovat i tento závod.
Nu, přikodrcal jsem se na start. Nabízenou vychlazenou vodou jsem nepohrdl a řádně si před startem zchladil žáhu. Bylo to potřeba, poněvadž když jsem dostal mapu do ruky, tak jsem nevěřil nejen svým očím, ale ani tomu, že bych v tomhle závodě mohl najít byť jedinou kontrolu. Postup na první kontrolu se mi zdál nekonečný. Chvilku jsem běžel po cestě a tu a tam jsem si odskočil do lesa, abych zjistil, že běžet mezi miliardou kamenů se dá opravdu jen horko těžko.
Po krkolomnén výstupu a dohledávce jsem konečně jedničku našel. Inu, chvíli jsem nečinně přihlížel do mapy a posléze jsem se rozběhl ku druhé kontrole. A ejhle další chyba. Naštěstí jsem to včas vypozoroval a minimalizoval ztrátu. Třetí kontrolu jsem si však lišácky pohlídal. Na čtyřku jsem trochu začal jančit a ztratil jsem tu pár sekund. Cestou na pátou kontrolu jsem si dovolil poradit Ivče Rufferové, pozdější vítězce ženské elitní kategorie. Když jsem vyrazil směr šestá kontrolu, tak jsem měl trochu času neb jsem se vydal po cestě. Zjistil jsem, že se mi neběží zase tak špatně a tak jsem si na cestě ještě trochu zrychlil. V klidu jsem si také namapoval další postupy, což se mi posléze hodilo. Parádně jsem se rozběhl a cestou na šestou, sedmou a osmou kontrolu jsem téměř nechyboval. Devátou kontrolu jsem také našel bez potíží. Avšak říkal jsem si, že už zcela jistě budu za půlkou závodu a zbytek už bude jen sranda. Ale bylo tomu naopak, když jsem se zadíval do mapy na další kontroly, tak mě polilo horko a šel jsem do kolen.
Bohužel jsem také včetně cesty do kolen, zvolil i špatou cestu na kontrolu číslo deset. Tuda jsem nechal nějakou tu minutu a navíc se mi zde začalo běžet tak nějak, no docela ledabyle bych řekl.
No a netrvalo dlouho a musel jsem přejít do chůze. Co chvíli jsem se snažil rozběhnout, ale vždy jsem se zlou potázal. Po chvilce už to bylo lepší a tak jsem se jal běžet. Ale spíše jsem se tak nějak belhal lesem. Jedenáctou kontrolou jsem se nechal trochu nachytat a jejím hledáním jsem nějakou tu chvíli ztratil. Dvanáctá kontrola byla občerstvovačka, cestou jsem si říkal, že by se nějaké ty tekutiny mohly hodit. Hodil jsem tedy za hlavu nějaký běžecký čas a u stolku jsem hodil do sebe cca 1 litr pramenité vody. Z čista jasna jsem byl opět trochu jako politý živou vodou a rafinovaně jsem se vydal hledat zbylé kontroly.
Ale co se nestalo. Cestou na třináctou kontrolu jsem si nedal pozor na to, kudyma běžím a hned ejhle, špatně jsem došpápl a trochu jsem si pošramotil kotník. No v první chvíli to bolelo jako čert. Ale pak jsem to maličko rozchodil a tak jsem tedy pokračoval v závodě. Nacházím třináctou a po několika lapáliích jsem nakonec našel i čtrnáctou kontrolu. Ovšem pak to na mě opět přišlo. Začalo mi být opravdu blbě. Úplně jsem zvolnil a přešel až do chůze. Tak si tak jdu a říkám si "sakra já mám nějakou žížu". Stavím se tedy u prvního potoka, nabírám do dlaně a dám si dávku pořádný pramenitý vody. No nic, jdu dál. Nějakým omylem jsem našel další kontrolu, už číslo 15. Cestou na šestnáctou kontrolu jsem si udělal takovou menší koupačku. Jdu si a kde se vzal tu se vzal najednou potok a říkám si "a tak nakonec proč né". Sundal jsem si čip, buzolu, mapu a mrštně jsem si vlezl do takovej pěknej tůňky. Udělal jsem dva tři ponory, posbíral věci a zase vyrazil dalšímu dobrodružství.
V tom se mi zase ozval kotník, nelenil jsem a vybavil se takovým pěkným klábrštem. Prostě klacek, aby se mi šlo trochu lepší. Šestnáctou i sedmnáctou kontrolu jsem taky našel. V tom mi začaly protestovat i hodinky, že už prej jako dál nejdou a že se radši vybijou. Inu dobrá. Zvládnu to i bez nich. Nacházím osmnáctou kontrolu a říkám si "pááni, snad stihnu limit. Bude to fousový".
Cestou na devatenáctku jsem potkal bloudícího Honzu Moravce, tak jsem mu taky ochotně poradil, doufám že správně. Když v tom najedou už už orážím kontrolu číslo 19. Říkal jsem si, že teď už si snad nic hroznýho nestane.
Hroznýho se mi nestalo nic, ale to že upadnu a ztratím u toho mapu jsem fakt nečekal. Chvilku jsem mapu hledal. Pak jsem se začal smát na celý kolo a řekl jsem si, že bude asi lepší naslepo vyrazit do cíle. Trochu překvapivě jsem tam došel vcelku rychle, dokonce jsem na tomto 4 minutém postupu porazil Vítka Zakouřila o celých 22 sekund.
Záhy jsem také orazil cílovou kontrolu a mohl si v klidu oddechnout. Limit jsem stihl. V lese jsme strávil krásných 149 minut a 4 sekundy jako bonus.
V cíli mi patřilo 40. místo, což jsem opravdu nechápal, jak jsem vlastně mohl porazit 22 lidí + x dalších, kteří závod vůbec nedokončili. Ovšem největší překvapení bylo, když se mi podařilo porazit Vítka Zakouřila. Tenhle bejk dokázal strávit v lese ještě o 6 minut déle než já. Což je opravdu neuvěřitelné. Ono každej den není posvícení. Ačkoliv sluníčka bylo onehdá až až.
Po závodě jsem si dal dvě pivka a začal sbírat síly na nedělní middle.
Nedělní middle, zcela upřímně. Toho jsem kluka jsem se bál jak čert kříže. Po zkušenostech ze soboty a podle reakcí již doběhnuvších závodníků jsem čekal, že půjde v lese opravdu do tuhého. A to také šlo. Proto jsem zvolil osvědčenou taktiku, dát si dvě piva ještě před startem závodu.
No ale k závodu, ač jsem se snažil si hlídat jednotlivé postupy ke kontrolám, tak jsem vždy někde vymyslel nějakou tu klukovinu a naděje na povedený závod byly ty tam. Do deváté kontroly jsem šel se ctí. Občas jsem sice zachyboval, ale nebylo to zase až tak strašidelné. Na kontrole desáté mě doběhl Lušťa, začali jsme spolupracovat. V závěru se na mě však opět začal podepisovat můj horší zdravotní stav. Lušťu jsem málem neudržel. Nakonec mi přecijen o kousek utekl, ale jen mou pitominou, kdy jsem si nepohlídal postup na jednu kontrolu a Lušťa byl ten tam.
V cíli mi nakonec patřilo 23. místo. Doposavaď nejlepší umístění v "béčkovém" žebříčku :)
Když se to vezme kolem a kolem, tak to byla teda pořádná porce zážitků. Bylo to neuvěřitelně náročné, ale také neuvěřitelně zajímavé. Myslím, že mistrovský sprint ve Znojmě nastavil laťku hodně vysoko, ale tohle tu laťku ještě překonalo. Takže béčkový žebříček? To ani náhodou, zatím to byl jednoznačně nejlepší závod roku 2014.
Teď hurá trochu potrénovat a za 14 dní middlová mistrovská premiéra v elitní kategorie :))
Sobota - Mapa ... Výsledky
Neděle - Mapa ... Výsledky
