pátek 30. května 2014

Dvě piva lepší iontového nápoje

No nevím nevím, ale myslím, že na tenhle štafetový dvojzávod rozhodně nebudu vzpomínat v dobrém. Aby také jo. V součtu jsem na obou závodech, na celkovém počtu 50 kontrol udělal "pouze" 4 chyby, ale díky těmto 4 chybám jsem v lese strávil o třičtvrtě hodiny déle, než bylo potřeba. 
Můžu být nakonec rád, že mezi oběma závody se běžel jeden městský sprint, na kterém jsem si alespoň trochu napravil reputaci. Ale pojďme hezky postupně.

Sobota - štafety - 10:30

A moje malá premiéra na prvním úseky štafety. Kaučem jsem byl postaven do štafety č.6. Nevadí, stejně jsem byl odhodlaný nechat v lese úplně všechno. Bohužel jsem nevěděl, že za tím "všechno" si moje mapovací schopnosti myslely také ztrátu cca jednoho světelného roku na čelo závodu. No ale pojďme od jedničky. Tam jsem se vezl společně s velikým vlakem ostatních závodníků, ale zároveň jsem si poctivě hlídal mapu. Vyplatilo se. Na jedničku jsem dorazil bez potíží, skoro jako bych šel na jedničku do hospody. Na dvojku také, neuvěřitelné. Dokonce jsem viděl i bezmocně bloudícího Kamendu. Asi se mi ho zželelo a tak jsem na trojku udělal drobnou chybu. Nevadí. Stále jsem v kontaktu. Čtyřka je těžká, tu si musím pohlídat. No ani prd. Prásk ho, chyba jak blázen a už bloudím. Po nekonečném hledání běžím na pětku. Tam to bylo s hledáním snad ještě o něco horší. Na šestku nemlich to samé ... 

chyby jsou krásně vidět na obrázku. No nicméně jsem vyrazil vstříc dalším kontrolám. Sbírám sedmou, osmou, devátou .. když v tom najednou se ke mně připojil Arabáš neboli borec ze Spojených Arabských Emirátů. Nedaří se mi ho setřást a navíc mi ani nepomáhá, ba naopak. Tu mi poradí špatnou kontrolu, támhle mi zase něco vypráví a já se bojím, že brzo odpálí bombu.

Už už jsem myslel, že mám toho darebáka daleko za zády, když pojedou se mi ten neřád objevil daleko před břichem. Naštěstí nebyl v orientačním běhu natolik kovaný, aby dokázal přede mnou uhájit tento náskok a já si ho poté bez chuti vychutnal. Následovalo posledních pár kontrol a na závěr předávka štafety Hostáškovi.

Celý závod se pro mě jevil jako katastrofa. Z celého Turnova jsem zaběhl jednoznačně nejhorší čas. Marně jsem také mezi všemi závodníky hledal člověka, který by dokázal trať prolétnout pomaleji než já. Nakonec našel. Ale bylo to snad těžší hledání, než hledání jednotlivých kontrol. 

Byl čas se nad sebou zamyslet ...

... toto zamyšlení přišlo po přesunu do nedaleké České Třebové. Důkladně jsem se nad sebou zamyslel. K tomu mi výrazně pomohly také dvě Plzeňské dvanáctky. Snad jakoby něco tušil sám pan vrchní v tej putice, když se mě ptal jestli mám ještě chuť na to druhé pivo. Pro odpověď jsem tehdy nemusel chodit daleko. Druhé pivo mi pomohlo. Z čista jasna jsem najednou cítil jakousi formu. Jako blesk z čistého nebe přišlo natěšení na ten odpolední sprint. 

Sobota - sprint - 16:00

Sprint přišel velice záhy. Není od věci, že před samotným startem už jsem takovou formu necejtil, ba naopak. Inu, dal jsem si dvě, tři rovinky a šlo se na věc. Ze sprintu si toho moc nepamatuji. Jen vím, že jsem běžel od kontroly ke kontrole, střídal levou a pravou nohu a taky jsem běžel úplně naplno. Bylo s podivem, že jsem cestou do cíle téměř vůbec nechyboval a že jsem nezaběhl do první hospody. Našly by se drobné chybičky. Ale i přes ně to na konečné vítězství v kategorii H21C stačilo. 

Nu tedy, kýžený úspěch se musel trochu oslavit. Bohužel jsem ho nezajedl oblíbenou pizzou, nýbrž neoblíbeným kebabem, neboť pizzového těsta už bylo pomálu a na všechny se nedostalo.
I přes tyto úzkostlivé problémy jsem si myslel, že na nedělní štafety jsem byl připraven. Ovšem zmýlená neplatí.

Neděle - štafety - 10:00

Po zkušenostech ze soboty jsem byl nasazen opět do šestého mužstva, ovšem tentokráte na druhý úsek. Snad jako že bych měl dohnat ztrátu prvního úseku. Tak ztrátu jsem začal stahovat tím, že jsem svého kolegu ze štafety Stana Nejmana, který zrovna dokončil svůj první úsek, nechal čekat cca 45 sekund zbytečně na předávce. Poté jsem čile vyrazil naproti dalšímu dobrodružství. Prvních 9-10 kontrol jsem běžel celkem slušně. Hlídal jsem si mapu a snažil se běžet bez chyby. Předbíhal jsem spoustu soupeřů. Dvě menší chyby na 6 a 10 kontrole nebyly tak velké, abych je nedokázal svým běžeckým umem doběhnout. Ovšem to co následovalo po kontrole číslo 11 bylo i nad moje síly. No, pojďme pěkně pomalu. 

Orazím jedenáctou kontrolu a vesele běžím hledat kontrolu číslo 12. Hlídám si směr běhu, všechno klape. Ale náhle ouvej. Zřejmě odbočím z cesty příliš brzy a začnu šmejdit v hustníku a marně hledat kontrolu. Takhle hledám minutu, dvě, pět, deset minut a stále nic. Když v tom pravím "tady je něco špatně" a začnu mít trochu obavy, zdali nejsem někde úplně v pr .. pryč. Ale náhle spatřím jiného běžce. Pádím za ním, ale ten ničema orazí úplně jinou kontrolu než já hledám. Holota! Když už kontrolu hledám cca 17 minut, tak to nevydržím a lesem se rozběhnu kam se mi zlíbí. Takhle běžím asi 150 metrů, když v tom narazím na kontrolu, kterou jsem dobrých 17 minut předtím hledal. Moje hledání krásně popisuje následný obrázek 

Zbytek závodu jsem se snažil doběhnout se ctí. Bohužel ani s tou jsem se moc neohřál a tak mě snad mohl těšit jen ten fakt, že když jsem zrovna vběhl na veřejný úsek, tak moderátor závodu zrovna hlásil "no a nyní se podívejte na veřejný úsek, kde nám běží .... ". Jako by už i tenhle pacholek věděl, co se mi v lese přihodilo a upoutal jsem tím jeho pozornost.

Byl jsem nakonec rád, že jsem mohl orazit cílovou krabičku a předat štafetu Andrejovi. 

Nepotěšil mě ani fakt, že jsem cestou nenasbíral žádné houby či borůvky. A tak jsem dostal nakoupýno pouze a jen od všech soupeřů v tomhle závodě.
Ještě že jsem si mohl aspoň zazpívat písničku "sláva nazdar výletu, nezmokli jsem a jsme tu"

V neděli 1.6.2014 bude závod na mém oblíbeném Císařáku. Tak doufám, že krom Dne dětí budu mít taky aspoň trochu svůj den i já :)


Vystavil v

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)

Kouknutí